V posledních letech se „udržitelnost“ stala pojmem, kterému se lze již jen těžko vyhnout. Korporace spouští projekty zaměřené na udržitelný rozvoj a tento pojem je také neodmyslitelnou součástí jednání komisí jako je např. OSN. Vzhledem k tomu, jak silný je tento trend, by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o relativně novou myšlenku. Jak ale uvádí například Jeremy L. Caradonna ve své knize „Historie udržitelnosti“, pojem sahá mnohem hlouběji do historie.
První opravdový předchůdce současného pojetí udržitelnosti se objevuje v osvícenství v pozdním 17. a na počátku 18. století v Evropě. O udržitelnosti se začalo mluvit zejména v Německu, Francii a Anglii. V té době se jednalo o problém s přílišným kacením lesů. Lesy byly nesmírně důležité pro předprůmyslové společnosti, a to celosvětově, protože dřevo představovalo hlavní zdroj energie. S rostoucím objemem zemědělství a lesnictví se začaly objevovat lidé, kteří se obávali, že nedbalé drancování přírodních zdrojů by mohlo ohrozit ekonomiku, a proto se zaměřili se na zkoumání možných důsledků těchto obrovských ztrát lesů.
Zastávali názor, že vlivem ztrát lesů nedojde sice nutně ke kolapsu společnosti, ale určitě k zániku průmyslu a společnosti, kterou tehdy znali. Začali proto prosazovat koncept, který byl později nazýván jako udržitelné lesnictví. S termínem udržitelnost (v němčině Nachhaltigkeit) přišel poprvé Hans-Carl von Carlowitz v roce 1713, který hovořil o potřebě zajištění nepřetržité dodávky dřeva, aby kovárny a doly v Sasku mohly i nadále fungovat.
Mezi lety 1700 a 1850 bylo ztraceno cca 25 milionů hektarů lesa v Evropě. K ústupu těžby dřeva dochází v polovině 19. století a to díky snadnější těžbě uhlí. Došlo k vyřešení problému s úbytkem lesů, avšak těžba uhlí a průmyslová revoluce, jak víme, s sebou přinesly problémy nové.
Jako jeden z prvních hovořil o udržitelnosti v této době i konzervativní kazatel a raný demograf Thomas Malthus, který byl znepokojen tím, že lidé brzy překročí limity přírodních zdrojů. Jeho varování o možné zkáze, kterou přináší přelidnění, mělo obzvlášť velký vliv na tehdejší oblast udržitelnosti. Jednalo se aktuální téma, jelikož např. v období mezi lety 1650 a 1850 se díky celkovému pokroku velikost populace zdvojnásobila z přibližně 500 milionů na 1 miliardu.
Zájem o tuto problematiku posílily i energetické krize v 70. letech 20. století, které názorně demonstrovaly, do jaké míry je civilizace závislá na neobnovitelných zdrojích energie. Diskuze nad touto problematikou vyústily v první oficiální definici trvale udržitelného rozvoje, tak jak ji známe dnes. Byla stanovena v roce 1987 v rámci zprávy OSN s názvem „Naše společná budoucnost“ (orig. Our Common Future).
Pojetí udržitelnosti se poté v průběhu let vyvíjelo různými směry. Pojítkem všech proudů přitom ale vždy zůstalo přesvědčení o nutnosti respektovat přírodní zdroje.